Máte náladu na svou náladu?

Nálady jsou obvykle považovány za určitou zvláštní, trvalejší, formu emocí.  Nálady mohou vznikat v závislosti na aktuální situaci člověka, změnách tělesných stavů či životních podmínek. Psychologové dokonce vysledovali souvislost mezi převažujícím charakterem nálad a charakteristickými rysy osobnosti.

U většiny zdravých lidí se ale nálady v průběhu času relativně rovnoměrně mění. Což je dobrá zpráva, protože z toho vyplývá, že i špatná nálada jednou přejde. Je ovšem třeba umět rozlišit mezi špatnou náladou a depresí.

Varovnými signály, že se již může jednat o depresi, mohou být pokles aktivity, ztráta zájmů, zvýšená náročnost „každodenní rutiny“, nespavost (nebo naopak zvýšená spavost), nechutenství, hubnutí, únava, bolest břicha, poruchy soustředění, podrážděnost, erektilní dysfunkce, sebevražedné myšlenky. A to zejména, pokud se objeví více příznaků najednou nebo se vyskytují dlouhodobě či opakovaně. V takovém případě je vždy nutné vyhledat pomoc odborníka.

Setkal jsem se i s velmi pěkným označením nálady jako „duševní počasí“. Je dobré vědět, že stejně jako emoce, tak i nálady mívají svou příčinu. Cítit se sklesle, pokud se mi něco nepodařilo nebo se nenacházím v příznivém stavu či situaci, je naprosto normální. Žijeme bohužel ve světě, kdy všechno, co se „nehodí do krámu“ či nějak obtěžuje, musí pryč. A vždy se najde mnoho expertů, kteří vám rádi poradí jak na to. Jenže každý líc má svůj rub a světlo obvykle vrhá stíny, a tak přirozenou součástí našeho prožívání jsou vedle okamžiků štěstí a spokojenosti i okamžiky smutku, sklíčenosti a truchlení, se vším, co k tomu patří.

Prvním krokem tedy je naučit se takové okamžiky a prožitky přijímat. Umět přijímat sama sebe i v nedokonalostech, neúspěchu, porážce, truchlení. Vědět, že to je v pořádku, když jsem z něčeho smutný. A umět s takovými emocemi a náladami i pobýt, porozumět jim.

To, co cítím, cítím z nějakého důvodu. Je to mé, jsem to já. Tím, že to budu ignorovat, potlačovat či jinak odmítat, si nijak nepomohu. Spíše naopak. Před sebou samým nikdo neuteče. Ale bojovat proti sobě samému pochopitelně lze. Má to ovšem jeden smutný důsledek. Ať již ten boj dopadne jakkoliv, vždy to budu já sám, kdo prohraje. To je důsledek, řekněme na filozoficko-psychologické rovině. Takový boj mívá ale zpravidla i důsledky na fyzické rovině, v podobě nejrůznějších psychosomatických onemocnění.

Dalším krokem je umění tzv. reframingu, přerámcování. Změna úhlu pohledu, perspektivy. Zjednodušeně to ilustruje pořekadlo, že „všechno zlé je pro něco dobré“. Samozřejmě čím těžší je situace, která nás potkala, tím těžší bývá i hledání případných pozitivních stránek. To se mnohdy daří až po delší době a získání patřičného odstupu. Nicméně i toto se dá trénovat, jen je potřeba začít na lehčích situacích, které pro nás nebývají tolik trýznivé a zatěžující.

S náladami se dá ale pracovat i aktivně. Každý lékař vám potvrdí, jak prospěšná, nejenom pro zlepšení nálady, je každodenní aerobní aktivita, trvající alespoň 20-30 minut. Rovněž umění radovat se z drobností, umět si dělat radost, umět se pochválit a, lapidárně řečeno, mít se rád, je nejenom dobrým nástrojem pro práci se špatnou náladou, ale i dobrou prevencí.

Když už jsme zmiňovali světlo a stín, jistě každý má tu zkušenost, jak nálada stoupá za příjemně slunečních dnů a naopak klesá, když je venku pošmourno a brzy tma. Jednou z variant je "přerámcování" mlhavého podzimního odpoledne na příjemně melancholickou procházku s vnímáním přirozených přírodních cyklů, s vnímáním neobvyklého daru pro obyvatele našeho podnebního pásu, totiž možnosti prožívat všechny čtyři roční období, které tak pěkně symbolizují i lidský život v celé jeho šíři. Pokud to stačit nebude, pak si dovolím vypůjčit od Zdeňka Svěráka jeho metaforu s polínky do kamen. Tato polínka představují pěkné zážitky, vztahy, plány do budoucna či drobné (ale klidně i ty větší) radosti. Takové okamžiky lze obrazně sbírat a ve chvílích, kdy je nám smutno, se jimi můžeme „použít“, potěšit se jimi, stejně jako se v zimě můžeme hřát u krbu či kamen.

Pro ty, kteří chtějí na sobě dále pracovat, pak může být užitečné zamyšlení nad svým „místem kontroly“, konceptem amerického psychologa Juliana Rottera, tedy nad tím, jak moc jsme pány svého osudu nebo jen „listy zmítané ve větru“ bez možnosti cokoliv ovlivnit. Protože lze s nadsázkou říci, že i v případě drobných či větších radostí, kterými bychom si měli umět každodenně zpříjemňovat život, platí, že co si člověk neudělá sám, to nemá.

A ti, kteří se prací na sobě zabývat nehodlají nebo k ní dosud nenašli odvahu, protože to nebývá jednoduchá cesta, a raději si na to něco „zobnou“, mohou zkusit např. doplňky stravy obsahující výtažek z třezalky či tryptofan. Jen je potřeba důkladně se seznámit s možnými riziky užívání těchto látek, a to zejména v případě, že již nějaké léky užíváte.

text a foto: Mgr. Vladimír Mládek